Muzeum Prahy - 1:480 Pražská odysea

První místnost provádí fyzickými kulisami pražských stínadel a přibližuje podobu Prahy před 200 lety. Pomocí projekcí a dobových postav ožívají každodenní příběhy obyvatel i proměna města, které se ze čtyř částí spojilo v jeden celek. Architektura s typickými domovními znameními, průchody a vnitrobloky vtahuje do atmosféry doby – od stísněných uliček bývalého židovského ghetta po ruch tržišť u řeky.

Dominantou je silueta Pražského hradu s výkladem o vývoji katedrály sv. Víta. Karlův most nad Vltavou odhaluje význam řeky pro obchod i vznik městských center. Zvuková kulisa dokresluje život v ulicích a tematické zastávky představují významná místa i jejich příběhy. Expozice vytváří základní přehled o podobě tehdejší Prahy a vlivech, které formovaly její tvář.

Druhá místnost je kontrastem k první. Oproti městskému mikrokosmu návštěvník prolétává nad digitalizovaným modelem města od Antonína Langweila promítaným na stěny i podlahu. Díky imerzivní projekci lze detailně zkoumat podobu Prahy první poloviny 19. století z ptačí perspektivy a vizuálně si ji přiblížit v souvislostech.

Interaktivně lze přepínat mezi dnem a nocí, světlem a tmou, volit počasí a také hladinu řeky nebo dopravu. Kromě atmosféry lze během průletu studovat významné budovy i důležité události tehdejší doby. Informace odhalují význam modelu a jeho mimořádnou míru detailu – od jatek po klády. Ruchy města a efektové zvuky reagující na interaktivitu dotvářejí celkový zážitek.

Střed expozice funguje jako odpočinková zóna, která nabízí prostor utřídit si myšlenky. Stylizované sezení v podobě střech navozuje atmosféru místa, odkud Antonín Langweil nejčastěji pracoval. Součástí prostoru je analogová hra, v níž si nejen děti mohou postavit vlastní město. Koberec s gridem i stěna sloužící jako sklad velkých látkových kostek na suchý zip umožňují vytvářet nové podoby města. Velká typografie 1:480 propojuje název výstavy a současně zve do čtvrté místnosti, kde je město zobrazeno právě v tomto měřítku.

Čtvrtá místnost představuje originální Langweilův papírový model. Jednotlivé části jsou vystaveny ve vitrínách s dotykovými obrazovkami, které nabízejí rozšiřující informace a další detailní pohledy z různých úhlů. Nadhled zajišťují pohyblivá zrcadla nad vitrínami, která lze naklápět i pomocí displejů a lépe tak pochopit urbanismus města. Zabudovaná diodová světla model jemně přisvětlují vybraná místa v návaznosti na obsah na obrazovkách. 

Postava Antonína Langweila vstupuje do prostoru – vypráví svůj příběh a oživuje tak expozici. Jeho neutuchající aktivita překlenuje dobu od poloviny 19. století k současnosti, která ukazuje zrychlení i nezbytnou energii k následování vlastního snu. Přechod do další místnosti tvoří ulička s gradujícími zvuky – zrychlující se beaty a melodie symbolicky přenášejí z klidného prostředí minulosti do uspěchané současnosti.

Současná Praha je finálem expozice muzea. Ruch velkoměsta pulzuje prostorem skrze ambientní zvuk, architektura místnosti odkazuje na mapy, významné stavby i městský mobiliář. Rozličné technologie – interaktivní displeje, kukátka, virtuální a rozšířená realita – umožňují zkoumat urbanismus, zástavbu i demografii. Digitálně-analogová mapa ukazuje růst města, vznik jednotlivých částí i hustotu zalidnění. Proměna řeky a jejích funkcí, růst počtu mostů i vývoj náplavek se představují v kontextu významných budov.

Virtuální realita přenáší návštěvníka na Petřínskou rozhlednu či Žižkovskou televizní věž a nabízí nadhled, který je klíčovým motivem celé expozice. Proměny architektonických slohů přibližují rentgenové displeje i kukátka zaměřená na významné stavby moderní a současné architektury. Nechybí ani ikonické výtvarné prvky v exteriéru. 

Prostorem provázejí postavy sdílející své příběhy o vztahu k městu a otevírající témata proměny vizuálního stylu i vlivu městských částí na podobu metropole. Po východu z místnost je na ochozu nad foyer umístěn AR displej oživující fresku nad schody a symbolizující iniciační moment pohledu na město, který stál u zrodu Langweilova modelu. Druhý displej směřuje do třetí místnosti a propojuje digitální postavy z expozice s těmi, kdo se v prostoru právě nacházejí.